Blog — úvahy, názorové texty, polemiky
Jak hrát o kasárna?
Pokud chceme kasárna získat, je potřeba zvážit strategii dalšího postupu. Co tu můžeme uhrát?
UP Reflexe, 5. listopadu, 2024
Pokud chceme kasárna získat, je potřeba zvážit strategii dalšího postupu. Kolega Stehlík se v předchozím příspěvku zamýšlí nad našimi možnostmi a já si dovolím tu v jeho úvahách pokračovat. Budeme po každém navýšení ceny ze strany protihráče svolávat mimořádný senát a správní radu abychom se poradili, zda je to ještě akceptovatelná výše a dorovnali? To nevypadá příliš prakticky, zvlášť když musíme počítat i s variantou zlomyslného protihráče, který bude nabídky zvedat velmi pomalu a dlouho a tím nutit 24 senátorů a 15 členů správní rady se každou chvíli scházet, diskutovat a řešit, zda třeba 97,8 milionů je ještě akceptovatelných nebo už ne. Nebo si raději odsouhlasíme nejvyšší akceptovatelnou cenu (třeba těsně pod předchozí vyvolávací cenou, tedy nějakých 110 milionů) a budeme přihazovat až do tohoto limitu? Pak si můžeme být téměř jisti, že pokud kasárna získáme, tak právě za tuto nejvyšší cenu. Pokud je protihráč ochoten zaplatit víc, nabídne cenu těsně nad univerzitním limitem, a za tu kasárna získá. Pokud je jeho limit nižší, může s jistotou přihazovat až těsně pod univerzitní limit a zlomyslně tak univerzitu donutit zaplatit její nejvyšší akceptovatelnou částku.
Oba hráči tak mají zcela odlišné podmínky. Jeden může svou taktiku tajit, kdežto druhý už z principu musí hrát s odkrytými kartami. Má univerzita možnost hrát nějakou „dobrou hru”? Pokud odhlédneme od spekulací s možností nějakých tajuplných zákulisních hrátek, bude optimální taktika vyžadovat vložení prvku náhody. Představit si to můžeme takto: přijmeme strategii, že po každém příhozu protihráče generátor náhodných čísel s předem danou pravděpodobností určí, zda dorovnáme či nikoliv. Pravděpodobnost dorovnání se bude postupně snižovat s tím, jak se cena bude blížit našemu limitu. Kde vzít dostatečně důvěryhodný generátor s nastavitelnou pravděpodobností? Můžeme to „delegovat” na externí loterii. Pokud chceme dorovnat s pravděpodobností cca 20%, dorovnáme tehdy, pokud v předem určeném tahu sportky bude první tažené číslo od 1 do 10 a necháme být pokud bude od 11 do 49. Vhodnou volbou nastavení pravděpodobností v jednotlivých kolech si můžeme nastavit pravděpodobnost vydražení či průměrnou cenu, kterou v případě vydražení zaplatíme. I když protihráč bude do detailu znát naši strategii, stejně nebude vědět, jak na jeho příhoz zareagujeme a tím pádem se pro něj zlomyslná strategie stane zbytečně riskantní.
Zní to moc divoce? Projděme si tedy potenciální námitky:
(a) „Nemáme jistotu, že objekt vydražíme, záleží to celé na náhodě.” To platí ale i tehdy, pokud bychom zvolili jakoukoliv jinou strategii. Soupeři do karet nevidíme a ten prostě může mít svůj limit výš než náš. Kasárna vydraží a výsledek tedy bude tak jako tak z našeho pohledu náhodný.
(b) „Můžeme nakonec zaplatit příliš vysokou cenu.” To bychom ale také zaplatili, pokud bychom velmi pečlivě nezvážili svůj limit. Tato strategie nám ale dává šanci zaplatit méně (tedy ušetřit dost peněz), protože bez ní by nás zlomyslný soupeř svou taktikou snadno donutil zaplatit právě tento limit.
Vnesení prvku náhody tak smazává rozdíl mezi dvěma hráči, z nichž jeden vidí do karet druhému a druhý prvnímu ne.
Jaké se dají uvažovat alternativy?
1. Univerzita se urazí, řekne, že do takového handlu nepůjde. Budeme pak za šašky – stačí si přečíst záznam ze senátu, abychom si připomněli, jak moc to chceme, jak je to skvělá investice a jak moc to za tuto nádhernou cenu využijeme. Pár milionů ročně na provoz v konzervačním režimu skladu skoro nikdo jako problém neviděl. Ale zablokovat se kvůli jednomu milionovému příhozu?
2. Půjdeme leštit kliky na různé úřady a ministerstva ve snaze přesvědčit je, že to přeci jen mají prodat nám, že nám předem dost polopatě nevysvětlili pravidla, že si nezasloužíme být za „užitečné naivky”, jak zní v naší tiskové zprávě (https://www.zurnal.upol.cz/nc/zprava/clanek/univerzitu-prekvapil-postup-pri-prodeji-hanackych-kasaren-cena-se-necekane-zvysila/ ), takže na to máme nárok. Můžeme si pak jen domýšlet, která strana má prostředky na zaplacení silnějších právníků a k čemu by pak případný soudní spor směřoval.
3. Nebo si řekneme, že budeme hrát podobně tajuplně, jako náš protihráč. Zplnomocníme pana rektora či vhodného zástupce univerzity, aby v této věci přihazoval dle své úvahy... Opravdu? Nechtěl bych být v kůži někoho, kdo pak bude osočován, že z univerzitních peněz vysázel zbytečně mnoho, když nemusel (je tu přeci lepší strategie), nebo naopak, že zbytečně vycouval ze hry, kde vítězství už bylo na dosah (a kdo ví, co za tím vlastně bylo).
4. A nebo budeme po každém příhozu protihráče svolávat třicet devět odpovědných osob a vždy znovu se s nimi radit, jak na příhoz zareagujeme. Nepokládám to za nejlepší způsob, jak nakládat s jejich kapacitami.
Než se univerzita rozhodne, kterou cestou tu jít, bude dobré využít času na podrobnější ekonomickou analýzu celé situace: jak moc to doopravdy potřebujeme, co a v jakém časovém horizontu získáme a o co naopak přijdeme, když velký objem svých zdrojů napřeme sem a ne do alternativních investic. A také si mezitím můžeme přečíst něco z teorie her a aukcí (např. www.sciencedirect.com/handbook/handbook-of-game-theory-with-economic-applications/vol/1/suppl/C ).
Skoro se tu až nabízí výzva k sázce – koupíme nakonec ta kasárna? A pokud ano, jaká bude výsledná cena?
Kasárna
Zanedlouho bude správní rada po vyjádření senátu rozhodovat o tom, zda UP využije svého předkupního práva a stane se majitelem Hanáckých kasáren. Na rozhodnutí je velmi krátký čas a je třeba zvážit všechna pro a proti.
UP Reflexe, 2. října, 2024
Zanedlouho bude správní rada po vyjádření senátu rozhodovat o tom, zda UP využije svého předkupního práva a stane se majitelem Hanáckých kasáren. Na rozhodnutí je velmi krátký čas a je třeba zvážit všechna pro a proti.
O tom, že UP zvažuje nákup této budovy jsem se dozvěděl ještě jako prorektor z tisku někdy před třemi lety. Na vedení se detaily nijak neprobíraly – jak s tím univerzita hodlá nakládat, kde sehnat peníze na rekonstrukci (jejíž náklady se v té době odhadovaly na cca 815 mil. Kč) atd. To, že se dosud nijak neventilovaly konkrétní plány, mohlo mít svůj důvod: každé projevení většího zájmu by zvyšovalo cenu, kdežto takto se mohlo počkat na tu nejnižší cenu, za kterou by to stát mohl prodat jinému zájemci a tu pak dorovnat. Teď už však čas diskrétního mlčení pominul a je třeba vyjevit plány, které rektor s touto budovou má.
Cena kompletní rekonstrukce se nyní odhaduje blízko 2 miliard korun (v podkladových materiálech z RUP figuruje částka 1896 mil. Kč). To samozřejmě univerzita nemá, takže musí být k dispozici náhradní program. Zakonzervovat a čekat na lepší časy? Nebo rekonstruovat po kouskách a postupně částečně využívat? Jak konkrétně? Vzhledem k tomu, že na podrobnou analýzu byly nejméně tři roky času, dá se očekávat, že detailní plán je u rektora někde v šuplíku. Pan rektor nám pak svůj záměr detailně vysvětlí, jakmile vyřídí všechny zdravice krajanům v Iowě a zbude mu na to chvilka času.
Mezitím jsem si zkusil dát dohromady nějaké body k pro a proti takovémuto rozhodnutí, jehož dopady na chod univerzity budou doléhat po dobu přesahující více rektorských funkčních období.
Pro:
Je to nákup cenné nemovitosti „za hubičku”, příležitost, která se už nebude opakovat. Samotný pozemek v této lokalitě má větší cenu, než kolik nyní zaplatíme.
Majetek, který má univerzita v penězích na fondech, ztrácí inflací hodnotu, kdežto hodnota majetku uloženého v nemovitostech s časem roste.
Stát bude obnovu památek nadále financovat a jistě si na nějaký hezký projekt sáhneme.
Univerzitní pracoviště trpí nedostatkem prostoru, nová užitková plocha skoro dvaceti tisíc metrů čtverečných by mohla tento problém řešit. Bude mít kam umístit třeba CVT, které dosud sídlí v nevyhovujících podkrovních prostorech Zbrojnice, mohou vzniknou nové ubytovací prostory pro studenty. Lepší lokalitu pro umístění kolejí nenajdeme.
Proti:
Dvě miliardy korun (zatím, později spíš víc) na rekonstrukce univerzita nemá a hned tak mít nebude.
I pokud budovu teď zakonzervujeme s tím, že zatím nám sloužit nebude, bude nutné ji udržovat, topit v ní a provádět nejnutnější opravy. To bude stát peníze, které rektorát stěží získá jinak, než že navýší „zdanění” fakult.
Na to, že stát jistě nějaké peníze na obnovu památek dá, nelze spoléhat.
Pokud se najdou peníze na nějaké rekonstrukce, nebudeme si moci zařídit vše tak, jak potřebujeme, ale budeme se muset držet podmínek, které nám nastaví památkáři. To jednak omezí využití prostor a jednak značně navýší ceny plánovaných rekonstrukcí.
Pokud bude nutno řešit havarijní situace dřív, než se dočkáme peněz z vnějších zdrojů, budeme muset sáhnout do fondů. Tyto prostředky tak nebudou moci být využity na chystané investice, které měly primárně sloužit k základnímu poslání univerzity – tedy vzdělávat a bádat.
Můžeme se sice chlácholit, že jsme koupili majetek za zlomek ceny, ale skutečná cena nemovitosti je až ta, jakou je někdo ochoten za ni zaplatit. Pokud bychom jednou opravdu nutně potřebovali keš a Kasárna by mohla být kandidátem na prodej, je pravděpodobné, že kupce prostě nenajdeme.
Jak by mohl vypadat další vývoj?
Ideální stav by byl, pokud by univerzita vypsala architektonickou soutěž na komplexní řešení celého prostoru. Vítězný návrh by pak určil podobu celkové rekonstrukce, která by jednak vyhovovala všem památkářským omezením a jednak optimalizovala užitek univerzity. Na to ale peníze nejsou a během života současných generací nebudou.
Po následujících mnoho let tedy budeme budovu částečně konzervovat, udržovat a možná po malých kouscích postupně rekonstruovat a využívat. Nikdy ale nepůjde o celkové koncepční řešení, takže v součtu na tom zaplatíme mnohem víc, než kdyby se vše zrekonstruovalo v rámce jedné velké investiční akce.
Bude nutné začít střechou. V materiálu zpracovaném rektorátem se sice píše o nutných krátkodobých investicích v časovém horizontu od „ihned” po 24 měsíců v celkové výši mezi 7 a 8 miliony, včetně „opravy střešní krytiny včetně klempířských konstrukcí” za 1 mil. Kč. Toto ale podle mého názoru vůbec neodpovídá popisu situace v dokumentacích „Stavebně technický průzkum budovy Hanáckých kasáren Olomouc”, kterou pro Olomoucký kraj v prosinci 2023 zhotovil Safety Pro s.r.o. a „Zpráva o provedení stavebně technického průzkumu objektu Hanáckých kasáren v Olomouci” od společnosti Průzkum staveb s.r.o., též z prosince 2023 (materiály jsou součástí podkladů, které dostali členové AS UP, a které jsem si od jednoho z nich vyžádal). Tam se píše o havarijním stavu, zmiňuje se napadení krovů dřevomorkou, pokles konstrukce na několika místech a hrozba prolomení střech na více místech budovy. Zmiňuje se výrazné poškození většiny příčných nosných zdí v půdním prostoru s tím, že v některých místech hrozí jejich zřícení. Píše se o polámaných střešních taškách, patrně po nějakém krupobití, celkem zjištěno 120 kusů (jejich výměna by mohla odpovídat té položce „opravy střešní krytiny”). Dát do uspokojivého stavu celou střechu bude stát mnohem víc než pouhý milion korun. Nedalo mi a zeptal jsem se na to pana hejtmana Suchánka, pod jehož vedením Olomoucký kraj nákup Hanáckých kasáren zvažoval a nakonec do toho nešel. Podle něj dospěli k odhadu nákladů na střechu blížícím se ke 200 milionů korun s tím, že je nutné to udělat hned. Proč tato částka v předkládaných materiálech není? Ví o ní vůbec rektor? Nebo ji shledal chybnou, a je si jistý, že dáme střechu do pořádku podstatně levněji? Nebo třeba vyměníme pár tašek a budeme si fandit, že to ty trámy ještě chvíli udrží a pak se nějak uvidí? Nebo ty dřevomorkou prolezlé a uhnívající části zatím podepřeme nějakou stlučenou konstrukcí a zkusíme tak posunout urgentní průšvih o pár měsíců?
Až se spraví střecha, přijdou na řadu další nutné opravy: rozvody, kanalizace, vodovod, atd., body, které jsou ve stručné zprávičce z RUP. Krom toho ale i další věci: v budově je radon a toho je nutné se zbavit. V podkladových materiálech chybějí detaily měření, ale píše se, že „... naměřené krátkodobé hodnoty nesplňují směrné úrovně pro celoroční průměrnou koncentraci radonu v objektu, stanovenou na úroveň 300 Bq/m3” a „... kdyby bylo provedeno celoroční měření, hodnoty zjištěného průměru budou jistě vyšší než zmíněná směrná úroveň”. Radon je radioaktivní plyn unikající z podloží, který zvyšuje riziko rakoviny plic. Podle WHO má radon v různých zemích na svědomí 3% až 14% případů rakoviny plic, přičemž dlouhodobý pobyt v prostoru s koncentrací radonu o 100 Bq/m3 vyšší zvyšuje pravděpodobnost onemocnění o 16% (https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/radon-and-health ). Dá se to přepočítat na nějaký počet šluknutí tabákového kouře – v malém množství nad tím mávneme rukou, ale pokud by v těch prostorách nesídlily jen výpočetní servery ale dlouhodoběji tam pobývali lidé, je nutné ten problém systematicky řešit.
Byl jsem na prohlídce Kasáren, kde nás provázel místní správce. Podle něj ta budova v žádném případě nespadne – jsou to masivní zdi, které se stavěly tak, aby odolaly ostřelováním granáty. I kdyby se propadla střecha a do budovy zateklo, bude to tu stát věky podobně jako římské Koloseum. Je to hezká útěcha – když na opravy nebudou peníze, budova si tu bude vedle nás stát a tiše meditovat nad během světa. Další generace vedení univerzity tak budou řešit dilemata nad využitím peněz, které třeba odněkud přijdou: zainvestujeme do věcí, které univerzitě pomohou naplňovat její poslání s tím, že Koloseum počká? Nebo se rozhodne, že budeme „zachraňovat památku”, rozvoj univerzity odložíme a vypíšeme tučné zakázky na nějaké ty rekonstrukce a opravy Kasáren? Jakoukoliv volbu si kterýkoliv budoucí rektor snadno obhájí podle toho, co se mu bude víc hodit.
Doufám, že rektor má dobrý plán a odpovědi na všechny tyto otázky (není mi jen jasné, proč ten plán ještě nezveřejnil). Senát se má k potenciálnímu nákupu vyjádřit za několik málo dní a patrně s ohledem na výsledek to pak členové správní rady schválí nebo neschválí. Důsledky poneseme po mnoho let. Přejme jim i sobě, ať mají šťastnou ruku.
Potřebuje univerzita létajícího rektora?
Diskusní žurnál, 28. října, 2023
Ve středu 1. listopadu má zasedat univerzitní senát. Je spousta problémů, které by měla tato univerzita řešit. Nepanuje konsensus, jak by mělo vypadat hodnocení výzkumu a rektor by měl ukázat, kam chce fungujícím hodnocením univerzitu směřovat. Do 31. 10. měl rektor senátu předložit ke schválení metodiku dělení příspěvků a dotací na následující rok, avšak senát tento bod na programu nemá. Léta se vleče spor ohledně nepodařeného vzniku vysokoškolského ústavu, který paralyzuje chod našich pracovišť a do značné míry i celé univerzity: rektor měl už dávno tuto situaci vyřešit, ostatně v červnu mu senát posvětil, aby postupoval podle zprávy pánů Horáčka a Prášila, která dává poměrně jasný návod, jak situaci řešit. Nějaký termín má rektor v listopadu, ale zatím ani žádný pracovní materiál k dispozici není. Na povrch nadále vyplouvají další a další zfalšované publikace a od rektora se očekává, že dá jasně najevo, co je na jeho univerzitě akceptovatelné a co nikoliv. Alespoň senátoři by to měli od rektora velmi asertivně vyžadovat.
Na univerzitním webu se objevila zpráva oznamující zrušení chystané přednášky nobelisty Gregga Semenzy. Rektor věc bez bližšího vysvětlení komentuje poněkud záhadným způsobem: „postup několika kritiků z řad akademické obce, kteří s jeho vystoupením na univerzitní půdě nesouhlasili, se neslučuje se standardními postupy Univerzity Palackého”. Jakých kritiků? Jaký postup? Byť se tyto otázky již týden diskutují na univerzitní Reflexi, ani rektor ani organizátoři bližší vysvětlení neposkytli. Nezbývá mi tedy, než spekulovat.
Osobně nevím o žádných kriticích, kteří by nesouhlasili s chystanou přednáškou. Snad by se mohl brát v potaz nedávný článek Tomáše Fürsta v dŽurnálu poukazující na množství Semenzových publikací obsahujících problematické obrázky vedoucí v řadě případů k retrakcím. Co se tedy mohlo odehrát?
Přečetl si Semenza Fürstův článek, pochopil jej, urazil se a na základě toho se rozhodl přednášku zrušit? Že by byl dŽurnál až tak čteným médiem, že si dal někdo tu práci dát jej do překladače a brát jej v potaz, jako by šlo o oficiální vyjádření z vedení univerzity? A že by se hostující nobelista nechal rozhodit kritickým textem v domorodém jazyce? Přijde mi to velmi nepravděpodobné.
O tom, že v pátek 30. září 2022 proběhla v pracovně rektora tajuplná schůzka, jejímž hlavním výsledkem bylo to, že hned po víkendu v pondělí ráno 3. října předal rektor Procházka děkanovi PřF Kubalovi výpověď, čtenáři dŽurnálu vědí. Je to pojednáno zejména zde, zde, zde, zde a zde. O věci referoval i oficiální univerzitní Žurnál zde a zde („Nemohl jsem konat jinak, říká k výpovědi děkana PřF rektor UP Martin Procházka”). Poté však někdo rektorovi vysvětlil, že rektor takto výpověď děkanovi dát nemůže a rektor výpověď stáhl. Dva pracovníci univerzity, které rektor na základě páteční schůzky poslal na neplacené volno, byli povoláni zpět; rektor zkusil podat návrh na odvolání děkana podle vysokoškolského zákona, to však také vyšumělo.
Co se vlastně na schůzce odehrálo? Pokusil se to zjistit Tomáš Fürst, který podle zákona o svobodném přístupu k informacím požádal o zápis ze schůzky. Ten najdete u jeho článku zde. Ze zápisu se dozvíme, že se schůzky u pana rektora účastnili ještě prorektorka Papoušková, kvestorka, kancléř, doktor Kratochvíl z FF (šéf tamní odborové organizace) a pověřený ředitel Catrin doc. Banáš. Zápis je však z naprosté většiny textu začerněný, takže jména dalších účastníků v něm k dispozici nejsou. Z jiných zdrojů (zejména zápis z AS UP) se však dozvídáme, že tam byl prof. Radek Zbořil, docent Tomáš Lebeda a doktor Jakub Navařík. Ti se však rozhodli zůstat inkognito a rektorovi nedovolili v poskytnutém zápise uvést ani svá jména ani to, co tam říkali. Pro pochopení toho, jak naše univerzita funguje a z jakých pohnutek koná její rektor, je potřebné, aby o tom veřejnost informace měla. Tomáš Fürst se tedy odvolal s tím, že chce plný zápis a čekal, jak o odvolání rozhodne příslušný úřad, v tomto případě Úřad na ochranu osobních údajů.
Necelý týden – od 5. do 11. dubna – byla u nás v platnosti univerzitní norma upravující střet zájmů prorektorů a proděkanů. Podle jejího znění by tito funkcionáři například nesměli být členy statutárních orgánů obchodních korporací – podobně, jako to univerzitní statut zakazuje rektorovi a děkanům. Důvodu zavedení této normy jsem ve veřejně dostupných zdrojích nedohledal. Jako důvod zrušení se pak uvádí, že se „ukázalo jako vhodné upravit tuto problematiku vnitřním předpisem, tj. Statutem…“. Čekají nás tedy změny univerzitní legislativy a tento text hodlá přispět k diskusi, která by vlastním změnám měla předcházet.
Rozhodovat a být současně ve střetu zájmů může mít velmi negativní dopad na chod či reputaci instituce. Je tedy správné tuto problematiku intenzivně řešit. Věc je ovšem mnohem širší a bylo by naivní předpokládat, že se vše spraví tím, když proděkanům „zatrhneme eseróčka“. Ve střetu zájmů může být kdokoli, kdo rozhodnutím z principu ovlivní jak své pracoviště, tak i soukromí. Často přitom nemusí jít z podstaty o nic špatného – pokud je to pod kontrolou. Pokud jsem přímým nadřízeným své manželky, mohou se mé zájmy coby manžela výrazně lišit od mých zájmů coby šéfa. Pokud já či osoba mně blízká máme firmu, která je dodavatelem univerzity, mohu být ve střetu zájmů. Pokud učím na škole, která mé univerzitě může konkurovat, jsem ve střetu zájmů. Některé věci reguluje zákon – buď ten o střetu zájmů, nebo zákoník práce. Jiné si může škola upravit sama – tak, jako máme od roku 2016 ve článku 7 univerzitního statutu. Než se ale pustíme do změn, stojí za to podívat se, jak to dělají jinde.
Jsem přesvědčený, že v akademickém prostředí lidé nepotřebují vedení nabízející grandiózní hesla, šplhání na žebříčky, ale solidní zázemí pro práci, kterou mají rádi a věří v její smysl. Zkušenost říká, že slušné podmínky a jemné ekonomické stimuly dokáží pro rozvoj univerzity udělat víc než příkazy či velikášská rétorika. Jsme tu především pro studenty a pro ostatní společnost. Z pozice senátora se snažím motivovat vedení k tomu, aby takto vnímalo svou roli: sloužit a nepřekážet v práci těm, kdo především přispívají k roli, kterou má univerzita plnit. A takto bych vykonával funkci rektora.
